SEDMIHORSKÉ MOKŘADY DŘÍVE A DNES

Sedmihorské mokřady jsou vzácné i krásné...

V údolí říčky Libuňky vlivem odvodnění v minulosti dnes najdeme většinou jen drobné mokřady. Výjimku tvoří právě slatiny u Sedmihorek, rozsáhlé mokřady pokryté rákosinami, orobincem, ostřicemi, vrbami a olšemi.

Dnes se na části mokřadu vyskytují silná prameniště podzemních vod. Voda z těchto pramenních vývěrů pak zaplavuje značnou část území. Zejména ty jsou domovem celé řady vzácných živočichů i rostlin. Jak tato bažinatá část vypadá se podívejte v této galerii:

Poslechněte si nahrávku ptáků z této krásné části mokřadu - kvorkající sluka lesní přelétající nad rákosím, zpívající slavík modráček a troubící pár jeřábů popelavých v jeden okamžik (březen 2016).

Jen za posledních 10 let jsme na Sedmihorských mokřadech zaznamenali už 125 druhů ptáků! Například zde žijí jeřáb popelavý, slavík modráček, chřástal vodní a chřástal kropenatý, bekasina otavní a různé druhy rákosníků. Z obojživelníků tu jsou například rosničky, kuňky, blatnice a nejvíce je tu skokanů hnědých...

Zbytek území pokrývají souvislé rákosiny, případně zde najdeme ostřicové louky. Voda se zde objeví pouze po silnějších deštích, podzemní voda je velmi blízko povrchu půdy. Tyto plochy jsou stále pod určitým vlivem provedeného odvodnění. Jak vypadá tato část území se podívejte v této galerii:


Sedmihorské mokřady z ptačí perspektivy pohledem dronu (VIII 2019) (video Dr. Petr Jan Juračka)

Ještě pár videí ze sedmihorských bažin...

Slavík modráček a slučka malá na jaře.

V noci hodující slučky malé.

Zimující chřástal vodní.

A kde vlastně Sedmihorské mokřady leží? Podívejte se na mapě...


Jak šel čas

aneb pohled do historie území

Dnes (rok 2020)

Mokřady se díky ponechání samovolnému přirozenému vývoji staly důležitým biocentrem v krajině, regionálně významnou ptačí lokalitou
a i esteticky hodnotnou částí krajiny.

A jak vypadá niva říčky Libuňky dnes? Podívejte se na snímek z roku 2019 (zdroj: Google mapy). Vzácné Sedmihorské mokřady s prameništi a bažinami...

90. léta a přelom 20.-21. století

Na mokřadu se začínají objevovat dřeviny. Vytváří se menší olšové lesíky. V roce 1990 proběhly další masivní meliorace!

Snímek z roku 1998.

Na snímku z roku 1990 je možné vidět obrovské, pravděpodobně nelegální, negativní zásahy do nivy Libuňky. Další odvodňovací trubky a čištění kanálů...

80. léta 20. století
Podmáčené louky jsou po opakovaně prováděných melioracích neobdělavatelné moderní těžkou technikou. Ustupuje se od dalších meliorací a území se ponechává na pospas přírodě. Až do současnosti se zde přirozeně vyvíjí mokřady.

Na snímku z roku 1986 je vidět, že v západní části dnešních mokřadů se již nehospodaří. Nachází se zde trvale travní porosty, pravděpodobně vegetace tvořená rákosím. Stejně tak v centrální a východní části mokřadu jsou objížděné plochy, kde se již nehospodaří.

Na snímku z roku 1981 je patrné, že se v území již tvoří plochy neobhospodařované technikou. Jsou zde dvě oddělené rákosiny (mokřady).

1965-67 a 1972-73

V těchto obdobích došlo k razantním a často nevratným zásahům do toku Libuňky a celé nivy této říčky. Došlo k odvodnění melioracemi (1965-67) s dalším doplňováním drenáží ke konci tohoto období a pak v letech následujících znovu (1972-73) z důvodu přetrvávajících mokřin.

Na snímku z roku 1976 je možné vidět, kde již začaly problémy s funkčností drenáží a začaly se tvořit mokrá místa. To vedlo také k tomu, že byly v západní části dnešních mokřadů vytvořeny v letech 1972-73 další 2 odvodňovací kanály (HMZ O1 a O2).

Snímek z roku 1970 ukazue stav po prvních melioracích, kdy bylo celé území intenzivně obhospodařováno.

Na snímku z roku 1966 je patrná hustá síť drenáží v nivě Libuňky včetně odvodňovacích kanálů a čerstvé vykopaného nového toku Libuňky.

50. léta 20. století

Celé dno údolí Libuňky (nivu) tvoří pravidelně ručně sečené louky. Libuňka teče svým přirozeným korytem a v době dešťů zaplavuje okolní louky. Na loukách se nachází řada vzácných rostlin, např. různé krásné orchideje.

Nicméně již v této době (snímek z roku 1958) se lidé snažili z území vodu odvádět pomocí drobných ručně vytvořených stružek a kanálů.

Snímek z roku 1953 (Zdroj: kontaminace.cenia.cz).

18. - 19. století

Na mapách 1. vojenského mapování (Josefského) už rybníky chybí. Je zde patrný jen malý rybníček těsně pod dvorem Valdštejnsko. Ten je znázorněn i na mapách pozdějšího 2. vojenského mapování (Františkova).

13.-14. století

V době šíření osídlení a stavění hradů na jižní straně údolí se v údolí Libuňky údajně nacházelo velké množství rybníků. Postupem doby se zanášely a vytvořily se zde dobré podmínky pro pozdější zakládání luk. Důkazem toho jsou údajně hráze zachované v podobě místních komunikací.

Střední doba kamenná

Jedna z teorií uvažuje, že se zde, v širší oblasti mezi Ktovou a Pelešany, tou dobou rozkládalo tzv. Pelešanské jezero.

...

...

Aby byly Sedmihorské mokřady rájem ptáků a dalších živočichů v celé své rozloze, musí tomu napomoci opět člověk!